THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ať hledám, jak hledám, stále nemohu nalézt kombinaci amerického deathmetalu se švédským stylem, ani ono unikátní sólování, jež avizuje infosheet Morbid. Já osobně slyším, že tahle parta z Marylandu se upsala staroškolské brutalitě kombinované s rádoby strašidelnými texty, plnými tradiční, povrchní a naprosto vyčpělé pseudosatanistické symboliky. „666 Stab Wounds“, „Serving The Priest“, „Annihilation of The Living“, „Human Killing Machine“, „A Thousend Corpses“ ...
No tedy nevím, ale koncept téhle kapely mi nějak mazlavě proklouzává mezi prsty... Pět zavile se tvářících chlapíků z Marylandu tvoří skladby, jež ze všeho nejvíce připomínají nepříliš invenční staroškolský deathmetal s občasnými pokusy o jakousi HC houpačku. Kdyby jim to alespoň šlapalo... Ale ať už posloucháte desku pozorněji, nebo nikoli, z repráků stále dokola leze masa zvuku, jejíž parametry vzbuzují jasné myšlenky: tohle už bylo v předchozí skladbě... a zase. A proč třeba nezkusí nějakou změnu, tenhle riff je tak průhledný, že by se za něj styděly i průměrné kapely počátku devadesátých let. Ó jé, jak se má jen člověk vyrovnat se ctí s něčím, co je tak třeskutě jednotvárné a neoriginální... Mám prostě pocit, že baltimorská pětice měla spíše počkat ještě chvíli ve zkušebně. Śpatný oficiální start není pro kapelu nikdy dobrý. Ale co já vím, třeba jejich dvě dema byla lepší a deska se jen prostě nepovedla, kdo ví... i to se stává. V každém případě na slova recenzenta Andrewa Parrishe z Morbid Souls Music v americkém Ohiu, že „Dark Disciple understands what makes head bang and fists punch the air. They know what starts the pit.“ (10/10), musím nutně kontrovat: No, they don´t.
Skutečně nevím, co vede Olafa z Morbidu k tomu, aby vydával takovéto desky...
3 / 10
Mat Sicko
- vokály
Rez
- kytara a vedlejší vokály
Josh
- kytara
"G"
- basa a vedlejší vokály
Maddog
- bicí
1. Jesus Loves You
2. Serving The Priest
3. Annihilation of The Living
4. A Thousand Corpses
5. Vile Infection
6. Reign of Terror
7. 666 Stab Wounds
8. Human Killing Machine
9. Welcome To Purgatory
10. Unholy Hate Gore
Kill Everything Worship Nothing (2006)
Unholy Hate Gore (2004)
Beneath The Inverted Cross (demo) (2002)
When The Wicked Inherit The Earth (demo) (2000)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.